O nás

Hrošík

Byly okamžiky, kdys toho chtěl nechat?
„Co tu dělám?“, tak o tom přemýšlím pokaždé, když se klepu daleko nad posledním presem a nemůžu přijít na to, jak dál, nebo mi začnou docházet síly. To si pak říkám: „Proč to vlastně dělám a proč tu sem? Vždyť sem si chtěl dát nějakou pohodovou cestu.“ Ale ten pocit, když to nakonec dáš…

Jaké je tvoje oblíbené zvíře?
Delfín, orel a samozřejmě hroch. To je zvíře, které mě nejvíc vystihuje. Nejen tvarem těla, jak tvrdí zlí jazykové :-), ale i povahově. Mam rád vodu, pohodu, klídek, a když už se do něčeho konečně dám, tak to stojí za to. 

( Hrošík nemá nadváhu, on má jen podvýšku:) .....poznamka zlého jazyka)

Jo, a odkud vlastně jsi?
Jako Mike - ze severu :-) 

Co tě na lezení přitahuje?
Volnost, příroda, kamarádi a pohoda, která tohle všechno provází. A samozřejmě samotný lezení. Nemyslíš na nic jinýho, jenom na to, jak lezeš.
 
Jaký druh lezení tě nejvíce oslovuje?
Skály a je jedno jaké. Rád lezu po všem :-). Suprové lezení je přímo u vody. Lezeš, lezeš, a když máš dost, tak se natáhneš u vody, zaplaveš si, prostě pohoda. Ledový lezení je taky parádní záležitost, nebo když dojdeš na skialpech k nějakému kopci a pak se na něj pokoušíš vyškrábat. Oslovují mě asi všechny druhy lezení. 

Jak ses k lezení dostal?
V devatenácti mě kamarádka vzala s sebou do Tisý. Zkusil jsem si to a naprosto mě to uchvátilo. Moc mi to sice nešlo, ale líbilo se mi, jak si jen tak stoupneš pod skálu a začneš lézt. Je to jenom na tobě. Od té doby lezu.

Kdo je tvůj vzor?
Heli Putz, Edmund Hillary, Adam Ondra, Chris Sharma, Valery Babanov, Umberto Pelizzari, Martin Štěpánek, Honza Lásko… Těch lidí je fakt hodně, který mě inspirujou a jsou svým způsobem cvoci a blázni.

Mike

Co tě na lezení přitahuje?
Ten život, ta filozofie. Cestuješ, jsi s kamarády, poznáváš nové končiny, nové lidi, dobrodružství a v neposlední řadě ten sport sám o sobě. Jsi v přírodě, cítíš sluníčko v zádech, cítíš vůni stromů, zvuky přírody, vidíš ptáky lítat. A do toho tě hecuje někdo, kdo tě jistí dole. Další věc je, když jsi v horách a vidíš ty kopce, ty vrcholky, ta údolí. A říkáš si, jak si na tomhle světě malý a jak je to tu monstrózní. Dál ty pocity, při lezení. Kdy se koncentruješ na veškerý pohyb celého těla. Snažíš se snížit svůj strach, méně se potit, aby ti neuklouzla ruka, aby se ti neklepala noha. Je to sport jak o rukách, tak o nohách, tak o strachu, přemýšlení a soustředění. Prostě celé tělo musí fungovat, hlavně hlava. 

Jaký druh lezení tě nejvíce oslovuje?
Asi skály. Teplo, sluníčko, příroda a pohoda. Tomu se věnuji nejvíc. Ale super jsou hory. Jenže tam musím těm horám neustále vysvětlovat, že k nim mám hrozný respekt a ať jsou hodný. Přes zimu stěna, ale to je spíš o tréninku a o kamarádech.

Co by měl člověk k lezení podle tebe potřebovat? Jaký předpoklady?
Určitě chuť a pohoda. Hlavně žádný stresy. Jde o to, na jaké úrovni chceš lízt. Ale pokud si to chceš užít a lízt tak, aby se tvé srdce naplňovalo radostí, tak k tomu nic moc nepotřebuješ. Jen vybavení, dobrou náladu a dobré kamarády.

Proč lízt zrovna s tebou?
Protože se navzájem poznáme a bude sranda. Jde mi o to, abychom se potkávali ve skalách, v klídku spolu zalezli a užili si to. Jen se pro začátek potřebuje člověk naučit základní lezecké schopnosti a hlavně bezpečnost. Což jsou věci, které mohu předat. Takže budu něco jako lezecký starší brácha. 
 
Jo a odkud vlastně jsi?
Ze severu, asi ze Švédska:) Ve skutečnosti si můžu vybrat. Buď z Náchoda nebo z Ghany.

Vrcholy hor dobýváš nebo volíš mírumilovnější přístupy?
Myslím, že dobyvatel úplně nejsem. Líbí se mi ta cesta. Cesta sama o sobě je to nejdůležitější. Vrchol je znamení, že jsem uprostřed této cesty a čeká mě ještě sestup. Na druhou stranu většinou volím lezecké cesty, čím více vertikál, tím lépe. Jsem totiž líný a chůze s těžkým batohem není mojí milovanou činností.

Kdo je tvůj vzor?
Marc Lemenestrel mě zaujal filozoficky. Alex Huber a Chris Sharma lezecky. Jinak nejvíce mě zaujal Míra Šmíd z Police nad Metují. Od toho jsem převzal lezeckou stupnici. Jde to/Jde to blbě/Nejde to/Nejde to, ani kdyby ses po……Číslička nejsou pro mě tak směrodatný jako tato stupnice.

Při lezení jsou momenty a věci, které neovlivníš, nakláníš si na svou stranu nějaké božstvo, věříš na osud nebo ti pomáhá flaška rumu?
Dobrá otázka. Většinou spoléhám sám na sebe. Ale jsou momenty, kdy se člověk prostě pomodlit musí. Člověk se prostě musí občas vložit do rukou nějaké vnější síly a jen doufat, že ho Bůh vyslyší. Chce to být opatrný, aby těchto momentů bylo co nejmíň. Ta flaška rumu příjde vzápětí, když už je člověk v suchu a říká si :“To bylo zase vo fous.“